Jdi na obsah Jdi na menu
 


autobus

29. 6. 2008

autobus

Autobus je motorové vozidlo určené pro přepravu většího počtu osob po silnici. Je poháněn většinou vznětovým motorem a je základním kamenem moderní hromadné dopravy osob, tedy od 50. let 20. století.

historie autobusu

První autobus (tehdy ještě pod názvem omnibus) se spalovacím motorem představil Carl Fridrich Benz v roce 1895, do pravidelného linkového provozu se dostal v říjnu roku 1899 v Londýně.[1] Tehdy se jednalo o velmi nespolehlivá vozidla, navíc pro velmi omezený počet cestujících (okolo 10-20 osob). Vývoj však šel rychle dopředu a okolo roku 1930 již autobusy uvezly až 50 lidí a byly poháněny různými palivy - na svítiplyn, na naftu, na dřevoplyn atp. Hlavní rozvoj autobusové dopravy však nastal až krátce po 2. světové válce, když byla rozšířena infrastruktura pro automobilovou dopravu (zlevnil benzín a nafta, byly kvalitnější silnice apod.). V posledních padesáti letech autobusy převládly v MHD a doplnily tak tramvaje na linkách nevyžadujících vysoké přepravní kapacity. Na rozdíl od nich jsou totiž manévrovatelnější, levnější, jednodušší a mají velmi nízké náklady na budování linek, takže si veřejnou dopravu autobusy mohou dovolit i některá menší města.

Termín „autobus“

Pro autobus se původně používal termín omnibus (vozidlo pro hromadnou dopravu osob, poháněné jiným než spalovacím motorem, např. parou). Později se pro odlišení začalo používat označení automobilní omnibus, z čehož pak zkrácením vznikl současný termín autobus.

Rozdělení autobusů

 

Podle velikosti

Obsaditelnost autobusů se udává ve formátu X+1, kde X označuje počet míst pro cestující a +1 je místo pro řidiče.

  • Mikrobusy - Mají 8 až 9 míst včetně řidiče a celkovou hmotnost do 3,5t. Spadají do kategorie motorových vozidel s označením M1, k řízení postačuje řidičský průkaz skupiny B. Bývají odvozeny z dodávkových automobilů (v terminologii dodávek bývají nazývány slovem "kombi"). Sedadla jsou obvykle ve třech řadách, ke třetí řadě se přistupuje bočními posuvnými dveřmi vedle druhé řady, opěradlo pravého cestujícího ve druhé řadě je obvykle sklopné (navíc bývá druhá řada sedadel uzší než řada třetí, aby vpravo zbylo místo pro nástup do 3.řady).
  • Minibusy - Mají více než 8+1, ale maximálně 16+1 míst, spadají do kategorie M2, k řízení je zapotřebí řidičský průkaz skupiny D1 (nebo plnohodnotná skupina D). Většinou jsou odvozeny z největších karosářských provedení dodávkových automobilů - mívají největší možný rozvor dané typové řady, celková délka vozu se pohybuje okolo 6 metrů. Zadní řady sedadel jsou obvykle v uspořádání dvojsedačka-ulička-sedačka. Nastupuje se buď jako u dodávky ("kokpit" pro řidiče a 1-2 spolujezdce, a oddělený prostor pro cestující, vzniklý z nákladového prostoru dodávky, s přístupem posuvnými dveřmi), nebo (dražší modely) jako u autobusu - dálkově ovládanými dveřmi vpravo vedle řidiče. Od této velikosti dále bývá zadní ze dvou náprav osazována dvojmontáží kol.
  • Midibusy - Malé autobusy, které mají přibližně 25 míst pro sedící cestující (délka 7-10 metrů). Jsou nasazovány na málo vytížené linky, nebo linky vedené extrémní trasou (úzké ulice, prudké zatáčky). Od této velikosti dále, je zapotřebí řidičský průkaz skupiny D a sedadla jsou obvykle v příčném uspořádání 2-ulička-2. Jde buď o kratší modely běžných autobusů (autobusy SOR 7,5 Lili a 9,5) nebo o zásadní přestavbu velké dodávky (malého nákladního vozu) s použitím širší karoserie (dnes např. na podvozku Iveco Daily, nebo dříve Ikarus 553 na podvozku Avia A30).
  • klasické autobusy - Dvounápravové vozy dlouhé nejčastěji kolem 12ti metrů, je to nejrozšířenější druh autobusu. Obsaditelnost činí až 55 sedících cestujících (linkové autobusy), nebo 30 sedících cestujících a až 70 stojících cestujících (městské autobusy).
  • patrové autobusy - Dvounápravové (většinou městské) i třínápravové (většinou dálkové) vozy. Díky druhému podlaží je větší celková kapacita cestujících. Délka je stejná nebo o málo větší než u klasických autobusů, což je výhodné z hlediska manévrovatelnosti a průjezdnosti úzkých ulic.
  • třínápravové autobusy - většinou vozy délky nad 13 metrů (často 15 metrů dlouhé). Vzadu mají místo jedné nápravy (jako u klasických autobusů) nápravy dvě. Manévrovatelnost zhoršená délkou autobusu je částečně nahrazena řiditelnou poslední nápravou, což znamená, že otáčením volantu dochází k natáčení první i poslední nápravy, ta se však natáčí méně a hlavně na opačnou stranu. Druhá (prostřední) náprava se neotáčí, často je hnací a na rozdíl od řízených náprav bývá osazena dvojmontáží kol. Autobusy pojmou buď 120 (městské) nebo 70 (dálkové, linkové) cestujících.
  • kloubové autobusy - Vznikly z požadavku větší přepravní kapacity (stejně jako patrové autobusy), která je dosažena jejich délkou, nejčastěji 18 metrů. Kvůli této délce ale musí být rozděleny kloubem, díky němuž se přední část vůči zadní může natočit. Zadní část je hnací (obsahuje motor a hnací nápravu) a chová se podobně jako návěs, stěny autobusu v místě kloubu jsou tvořeny měchem z pružných gumových dílců, lidově nazývaným „harmonika“ (tento slangový termín se používá i pro celý kloubový autobus). Jsou využívané jako městské, nebo příměstské (linkové), celková obsaditelnost stojících a sedících cestujících je asi 150 osob (městská verze).
  • dvoukloubové autobusy - Jsou dlouhé většinou 24 m a jsou nasazovány v případě extrémní zátěže na lince. Nejrozšířenější jsou v Brazílii. V Evropě je jich v provozu nejvíc v Nizozemí, v jiných zemích (hlavně v Německu) se zavádějí nebo testují. U nás v provozu nejsou a ani se netestují. Obsaditelnost je až 200 osob, což je staví na úroveň velkokapacitních tramvají nebo lehkého metra, zavádí se pro ně termín "metrobus".
  • ostatní - Kombinace předchozích typů, jako např. patrové 15ti metrové, kloubové patrové nebo letištní autobusy nesplňující podmínky pro jízdu na silnicích (širší a delší, mají velkou kapacitu a na letištních plochách odpadá problém se zatáčením, otáčením atd).
  • autobusové přívěsy - V Československu se používaly autobusové přívěsy (prosklený dvouosý přívěs se sedačkami) za autobusy Škoda 706 RO a RTO. Pak byly nahrazeny autobusy Karosa ŠL 11 později prvními linkovými kloubovými autobusy, u nás to byly Karosa C 744. Dnes je možné vidět autobusové přívěsy např. ve Švýcarsku, připojené za trolejbusy.
  • turistické vláčky - Turistické vláčky jsou buď stavěny na upravených dodávkách s cca. jedním až dvěma přívěsy (vyhlídková jízda městem) nebo jsou tvořeny motorovým vozidlem ve tvaru historické lokomotivy, které táhne obvykle dva až čtyři přívěsy (vyhlídková jízda městem, jízda v ZOO, …). V N.P. Plitvická jezera jezdí velkokapacitní soupravy pro dopravu osob, tvořené nákladním vozem Mercedes Unimog a dvěma dvouosými přívěsy.

od Wikipedie

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář